Pšovka – říčka s posláním

Především se pak jednalo vodní mlýny, jejichž kola se dnes již netočí a mouku nemelou ani v jednom z nich. Většina sice zanikla a z některých zbyly pouze ruiny, avšak pár z nich se dochovalo. Ty se pak řadí mezi cenné kulturně-historické památky a připomínají dlouhodobou tradici mlynářství na Kokořínsku. Především se jedná o otvory a místnosti vytesané do skal, nebo například původní mlýnský kámen uchován v bývalém mlýnu Kroužek. Kromě dochovaných pozůstatků budov jsou připomínkou mlynářské tradice všudypřítomné sochy a kapličky zasvěcené Janu Nepomuckému, který je mimo jiné patronem právě mlynářů. Nalézt je můžete téměř v každé vesnici v okolí říčky Pšovky.

Tato říčka má také po svém toku několik studánek (například Ladčin pramen), které byly a jsou využívány k čerpání pitné vody pro místní obyvatele a také pro návštěvníky zdejšího kraje.

Odkaz na mapu mlýnů.

Body zájmu

Tubožský, Spálený mlýn, Palác; Dubus, Palatz Mühle - 32, 472 01 Tubož – přístupný po domluvě

• Mlýn vznikl pravděpodobně v 1. polovině 18. století. Převážně roubený dům s impozantním tříbarevným břidlicovým štítem situovaný pod hrází Zámeckého rybníka je jednou z nejhodnotnějších zachovalých budov v oblasti.

Konrádovský mlýn – 4, 472 01 Konrádov – nepřístupný

• Mlýn na severním okraji zástavby vznikl hned při založení obce Konrádem Matoušem hrabětem Sparrem kol. r. 1710. Po II. světové válce již nebyl v provozu a v 50. letech byl demolován.

Boudecký mlýn - 2, 277 35 Vojtěchov – nepřístupný

• Výstavba Boudeckého mlýna se datuje k 18. století. Dvoupodlažní hospodářská budova postavena z mohutných dřevěných trámů zastřešovala nejen mlýnici, ale také obytnou část mlýna, kterou jako poslední obýval mlynář Adolf Pohl s rodinou. Po roce 1945 ale mlýn nebyl trvale obýván a chátral. Dnes se dochovala pouze hospodářská budova, která je rekonstruována na soukromý rekreační objekt.

Hlučovský mlýn – 9, 277 23 Hlučov – volně přístupný

• Jeden z mlýnů, ke kterému se dlouho vázalo spojení skalní mlýn, patřil starému mlynářskému rodu Kučerů. Ještě z počátku 20. století se využíval k mletí obilí a krup. Hospodářská budova s obytnou částí a mlýnicí dnes již nestojí, dochované jsou ale sklepy tesané do skály, které sloužily jako stáje pro dobytek, sušárna ovoce a snad i k bydlení. Některé ze sklepů jsou ale dnes zatopeny, kvůli vyvěrajícímu pramenu vody v jednom z nich. Dochované jsou také zbytky náhonu vytesaného do skály.

Podhradský mlýn – 8, 277 23 Kokořín – volně přístupný

• Nejstarší mlýn v Kokořínském údolí. Zmínky o něm jsou již z 15. století. Ve 20. letech 20. století se předělal na vodní elektrárnu, ale bohužel do dnešních dnů se nedochoval. Objekt byl přestaven na rekreační areál s koupalištěm, který je dnes v chátrajícím stavu.

Mlčeň - 9, 277 23 Kokořín – nepřístupný

• Jeho existence se datuje až do 16. století. Původní kolo bylo vyměněno za Bánkiho turbínu, která poháněla mlecí stroj a zároveň sloužila k výrobě elektrického proudu pro soukromé účely. Dnes slouží objekt jako soukromé rekreační obydlí.

Krvomlýn - 85, 277 24 Harasov – nepřístupný

• Mlýn stával po skálou, na níž stával hrádek Harasov, známý také jako Krvomlýn. Dodnes jsou zachovány místnosti vytesané do skály, které zdejší mlynáři využívali jako skladiště obilí. Zajímavá je především pověst, která se k místu váže. Verze pověsti jsou nejméně dvě, z nichž jedna vypráví o zdejším mlynáři, jeho zneuctěné dceři a mlýnském kole, které bylo roztočeno krví popravených nepřátel. Druhá pak o mlynářské dcerce Lidce, do které se zamiloval zdejší pán Břetislav a chtěl si ji vzít. Dívka byla však záhadně zastřelena, načež její smrt mlýn pomstil povražděním celého zdejšího panstva, včetně Břetislava. Kde přesně se starý mlýn nacházel není známo. Blíže Harasova byl později vystavěn mlýn Nový mlýn, který byl obýván až do začátku 20. století. Dodnes je dochováno stavidlo a náhon na turbínu v betonovém pilíři za cestou, který poháněl pilu pod hrází a skalní místnosti upraveny na soukromé rekreační obydlí.

Kroužek - 3, 277 24 Nebužely – přístupný po domluvě

• Záznamy o existenci mlýnu Kroužek se datují k 16. století. Za svou existenci se ve mlýně vystřídalo mnoho mlynářů, z nichž nejdůležitější byly rody Heřmanů a Voděrků z Nebužel. Stavba mlýna na první pohled působí velmi mohutně. Dominantou je nápis „MLÝN KROUŽEK“ v patře pod profilovanou průběžnou římsou. Pozůstatkem mlynářské tradice je především vystavený mlýnský kámen a následně spisy, fotografie z doby novější nebo kusy nábytku zdobící nynější interiér a dodávající místu určitý charakter. Objekt dodnes tvoří velmi zachovalá architektonicky kvalitní budova mlýnice a původní hospodářská sýpka, které slouží jako prostor pro soukromé bydlení, ale také jako apartmán k pronajmutí pro návštěvníky. Zrekonstruovaná půda a spodní prostory bývalého mlýna jsou také díky svým rozlehlostem pronajímány pro soukromé oslavy a svatby.

Štampach - 59, 277 34 Střemy – volně přístupný (starý)/nepřístupný (nový)

• Založený v 16. století rodem Štampachů. Zpočátku se jednalo o tzv. skalní mlýn, kde byla většina místností vytesaná do skály u Lhotecké tůně. Později starý mlýn doplnil nový mlýn v barokním stylu, který tvoří komplex dvou větších budov a je od „skalního“ vzdálen zhruba 150 m. Dnešní pozůstatky starého mlýna tvoří místnosti a náhon vytesaný do skalního masivu. Ve skále je také spousta vytesaných zářezů, patrně sloužících k připojení přístaveb a k upevnění mlýnského kola. Dalšími pozůstatky kromě zářezů je například vytesaný komín, lavice, ale žádné jiné detaily se nedochovaly. Barokní mlýny jsou v dnešní době v soukromém vlastnictví rodiny Kučerových, a tudíž nepřístupné návštěvníkům. Zcela bez využití ale nejsou. Exteriéry, které na první pohled vypadají zanedbaně, lákají filmaře, točilo se zde již několik záběrů. Na Štampachu také majitelé provozují živnost celoroční prodej ryb.

Hleďsebský mlýn - 43, 277 31 Hleďsebe – nepřístupný

• Budova mlýna z roku 1840 byla využívána jako mlýn až do 50 let 20. století. V budově se nacházela mlýnice, obytná část a také pekárna. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví, zrekonstruován a nedisponuje žádným technologickým vybavením. 

Horní mlýn - 39, 277 31 Mělnická Vrutice – nepřístupný

• Mlýn z roku 1874 byl postaven jako automatický válcový mlýn Antonínem Podhorou. Jeho provoz však trval velmi krátkou dobu, v roce 1948 byl mlýn zrušen. Dnes slouží jako soukromé bydlení.

Dolní mlýn - 20, 277 31 Mělnická Vrutice – nepřístupný

• Vznik mlýna se datuje k 13. století. Mlýn měl původně dvě vodní kola na spodní vodu a dvě složení. V roce 1898 byla vodní kola odstraněna a byla zde instalována Girardova turbína, která sloužila až do roku 1923, kdy byla nahrazena výkonnější Francisovou turbínou. Do dnes stojící hospodářská budova postavena před rokem 1800, slouží nyní jako soukromé bydlení.

Mlýn Jelenice - 7, 277 31 Jelenice – nepřístupný

• O mlýnu je první zmínka roku 1761 a byl vybaven třemi vodními koly na vrchní vodu. Od té doby mlýn vystřídal několik majitelů a byl několikrát rekonstruován, vzhledem k tomu, že dvakrát vyhořel. Po druhém vyhoření byl znovu postaven jako umělecký válcový mlýn o dvou podlažích, jedna část byla obytná, druhou část tvořila mlýnice a sklad. Mlýnice byla vybavena reakční turbínou. V roce 1930 byla nainstalována Francisova turbína. K mlýnu se váže pověst o tamním mlynáři a lupičích Petrovštích, kteří přepadli mlýn, ale se zlou se potázali. Tamní mlynář se svou chasou byl velmi odvážný a mlýn udržel. Dokonce ani pomsta za nevydařené přepadení, kterou Petrovští zpunktovali, nevyšla. Lstí se zmocnili mlynářovy dcery a unesli ji se záměrem požadovat po mlynáři výkupné. Dcerce se však podařilo utéct zpět domů a zdatný mlynář posléze s mělnickým měšťanstvem loupežníky pobil přímo v jejich loupežnickém sídle. Dnes bývalá budova mlýna slouží jako soukromé bydlení a k hospodářským účelům.

Dolní mlýn - 28, 277 31 Skuhrov – nepřístupný

• V polovině 19. století měl mlýn dvě vodní kola na spodní vodu a 1 mlýnské složení. Část byla obytná, ve druhé části byla mlýnice. Součástí mlýna byla i pila na dřevo. Mlýn vyhořel roku 1910, načež byl rekonstruován a objekt využíván k výrobě papíru a následně lepenek a izolačního papíru. Provozovna byla částečně poháněna vodní silou, ale pro malý spád mlýnského náhonu od horního mlýna dosahovala Francisova turbína slabého výkonu. Později po roce 1948 byl objekt znárodněn a využíván pro potřeby tamního JZD. V současné době je objekt pronajímán soukromému podnikateli.

Horní mlýn - 2, 277 31 Skuhrov – nepřístupný

• První písemná zmínka o mlýnu je z počátku 14. století. K mlýnu patřil také třípodlažní zámeček, který společně s mlýnem v polovině 18. století vyhořel. Vzápětí byly ale oba objekty znovu obnoveny, jen zámeček byl ponížen ze tří podlaží na dvě. V 19. století byl zámeček upraven na byty pro majitele a zaměstance. V 19. století měl mlýn 5 kol na 4 složení a pilu. Později byla dvě kola nahrazena širokým kolem, které pohánělo mlecí zařízení francouzského typu. V interiéru mlýna se zachoval letopočet 1849. Ke konci 19. století mlýn opět vyhořel a s rozšířenou mlýnicí a sklady byl znovu obnoven, ale již bez pily na dřevo. V roce 1919 byla vodní kola odstraněna a nahrazena Francisovou horizontální turbínou. Rovněž jako Dolní mlýn ve Skuhrově byl objekt po roce 1948 znárodněn a sloužil k potřebám JZD Skuhrov. V dnešní době je objekt v soukromém vlastnictví, zrekonstruován a nenese žádné známky mlynářské minulosti.

Reynkovský, Holečkův válcový mlýn – Mýtní 2338/12, 276 01 Mělník – nepřístupný

• V záznamech z 16. a 17. století je mlýn vedený jako panský a měl 2 kola na vrchní vodu, lisovnu oleje a pilu. V polovině 19. století byl mlýn přestavěn na válcový a byla zřízena škrobárna a olejna. Na konci 19. století mlýn dvakrát vyhořel a vždy byl znovu vystavěn. Poslední mlynářská rodina ve mlýně byla rodina Holečkova. Vodní kolo bylo nahrazeno Francisovou turbínou a byla zrušena stará pila.

Žežulkovský mlýn – Okružní, 27601 Mělník – Rousovice – nepřístupný

• Mlýn datovaný nejméně do 17. století. Obdobně jako většina mlýnů na říčce Pšovce také vyhořel, a to v polovině 17. století. V dnešní době je objekt předělán na rekreační objekt a nejsou zachovány žádné fyzické pozůstatky mlýna, pouze písemné.

Proboštský mlýn - Stará 2375/11, 27601 Staré Rousovice – nepřístupný

• 18. dubna 1301 v listině biskupa Řehoře byl uveden mlýn jako majetek kapituly při kostele sv. Petra a Pavla v Mělníku. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví a slouží k bydlení.

Bohmův, Podolský mlýn – Bezručova 614/31, 276 01 Mělník – nepřístupný

• Je uváděn na plánu města ve stabilním katastru z r. 1842. U mlýna jsou uváděna 2 mlýnská kola, jedno pro mlýn, druhé pro městskou vodárnu. Ve mlýně-vodárně se provrtávaly smrkové kmeny, které se používaly jako vodovodní roury do města. Mlynář-nájemce musel mít znalosti nejen z oboru mlynářství, ale i znalost z vodárenství, Wasserkunstu. Mlynářská činnost v objektu zanikla ještě před začátkem 20. století. Dnes objekt bez pozůstatků mlynářské tradice slouží k soukromým podnikatelským účelům.

Vainův, Čtyřkolský, Pětikolský, Jeptišský, Zádušní mlýn – Na Malém Spořilově, 276 01 Mělník – zaniklý

• Mlýn pocházel ze 13. století. Existuje záznam, že v 19. století měl 5 vodních kol na svrchní vodu a k mlýnu patřila také pila. Začátkem 20. století byla vodní kola nahrazena Francisovou turbínou. V současné době je mlýn zaniklý a nejsou zachovány žádné fyzické pozůstatky mlýna, pouze písemné.

Knížecí, Malodvorský, Špitálský mlýn - Bezručova 779, 276 01 Mělník – zaniklý

• Mlýn byl v blízkosti Malého dvora, patřil knížecí rodině Černínů. V roce 1930 byl majitelem mlýna Jaroslav Bouma. V dnešní době je objekt v osobním vlastnictví a poskytuje prostory pro podnikatelské činnosti.

Ledererův, Hrabalovský, Reynkovský mlýn - Nůšařská 775/2, 276 01 Mělník – veřejně přístupný

• Koncem 19. století byl přestavěn na mlýn válcový s pilou. V roce 1907 mlýn vyhořel a byl znovu obnoven. Poháněn byl výbušným pístovým motorem. V současné době slouží objekt k soukromým podnikatelským činnostem.

Polabský, Podlabský, Čertovský, Kosairův mlýn, Čertovka – Čertovská 1115/5, 276 01 Mělník – nepřístupný

• Mlýn je zmiňován již od středověku jako majetek kláštera v Pšovce. Počátkem 20. století byl přestavěn na velký válcový mlýn. V současné době se areál velkého zchátralého mlýna skládá ze 3 vzájemně propojených budov, dvou provozních a jedné obytné. Náhon procházel mezi provozními budovami. Ke mlýnu patřila další velká hospodářská budova, skrz ní je možné vstoupit dlouhým tmavým průchodem na zarostlý dvůr.

Co se týče mlýnů nacházejících se na Mělnicku-Kokořínsku je určitě nutné zmínit Papouškův mlýn v Liběchově, nyní Umělecký mlýn Liběchov (http://umeleckymlyn.libechov.cz/). Ač Umělecký mlýn Liběchov neleží na říčce Pšovce, nýbrž Liběchovce, je vhodné na něj upozornit, jako na nositele mlynářské tradice v oblasti. Mlýnu je díky nadšeným příznivcům mlýnské tradice navrácen život a dnes je otevřený veřejnosti k prohlídkám, nebo se zde pořádají různé společenské akce.

Mlynářská tradice Kokořínska a Mělnicka je bezesporu silná, i když v dnešní době již moc nedoceněná. Nicméně se i dnes dají najít pozůstatky této tradice, která se zasloužila o živobytí a bohatství zdejšího kraje. Všechny nadšence a příznivce těchto bývalých technických památek bychom chtěli upozornit, že i když jsou některé objekty alespoň částečně zachovalé a přístupné veřejnosti, platí že se jedná o soukromé objekty a je třeba dbát na soukromí majitelů.

Ubytování a Stravování v oblasti

Možnost ubytování ve městě Mělník a obcích Kokořínska.

• Mělník
• Kokořín
• Liběchov

Výčet všech ubytovacích a stravovacích kapacit v území.

Doprava

vlakové spojení z/do: Mělníka, Mšena, Mladé Boleslavi (o víkendech cyklovlak)

autobusové spojení: Pražská integrovaná doprava - jízdní řády

Vhodné pro: Rodiny s dětmi, seniory, cyklisty, pěší turistiku.

Turistické trasy v okolí

Pěší stezky a cyklostezky v okolí.

Zdroje:

• ZIMERMAN, Václav, Petr RANDUS a Jiří PILLER. Jeskyně, skalní hrádky a mlýny Kokořínska. 1996. 39 s.
• ŠULC, František. Putování s říčnou Pšovkou Kokořínskem. Okrašlovací spolek Kokořínska PŠOVKA, 2008. 38 s.
• STEHNOVÁ, Stanislava. Pohled do minulosti Kokořínska. Santyx, 2008. 88 s. ISBN 978-80-254-1966-3.